Šampiony uchvátila skvělá parta u vody
Oba sice pocházejí z rodin spjatých s rychlostní kanoistikou, ani jeden však s tímhle sportem nezačínal. Kajakář Josef Dostál vyzkoušel hokej nebo judo, než naplno zakotvil u vody, kde působil jeho táta. A kanoista Martin Fuksa snil o kariéře v hokejové NHL. Přesto jsou dnes velkými šampiony ve sportu, ke kterému je přitáhla i skvělá parta v kanoistických klubech.
Dostál na kajaku honil kachny…
Hrával hokej, zkoušel judo, atletiku, basketbal i fotbal. Míčové sporty mu však tolik nešly, ačkoli maminka Eva byla reprezentační volejbalistka a v tomhle sportu se dařilo i jeho sestrám. Josef Dostál nakonec našel zalíbení v kanoistice, které se věnoval jeho otec Tomáš.
Dodnes si živě vybavuje, jak ve třech letech vypadl z kajaku do vody. „Pamatuji si ohromné množství bublinek pod vodou.“ Jenže u vody zažíval spoustu zábavy, cítil se dobře v rodinném prostředí. S rodinou jezdíval na soustředění na Slapy, kde se na lodi i ve vodě prostě vyřádil. „Táta byl trenér kanoistiky, ale nikdy mě do toho nenutil. Spíš mi dal kajak a poslal mě na vodu, ať honím kachny. A mně se to tak líbilo, že jsem u toho zůstal.“
Přirozeně se tak vydal na svou životní sportovní cestu. Jen jednou ji chtěl vzdát. Jako malý snil o to, že vyhraje olympijské hry. Jenže přišly pochybnosti, jestli to někdy může vyjít. „Bylo mi čtrnáct a v ničem jsem si moc nevěřil. Chtěl jsem se sice stát nejrychlejším na světě, ale sebevědomí mě zrazovalo, že na to nemám. Nicméně jsem si řekl: Zkusím do toho dát všechno a uvidí se.“
O čtyři roky později získal titul juniorského mistra Evropy na pětistovce i na kilometru, na kterém ve stejném roce vyhrál i ve světové konkurenci. Na hrách v Londýně 2012 dobyl se čtyřkajakem olympijský bronz, o dva roky později se stal dvojnásobným mistrem světa mezi dospělými. Medaile z olympijských her má nyní už čtyři. A víte, kde si nejlépe odpočine? Zase u vody. Moc rád totiž rybaří.
… Fuksu ke kanoi přivedlo až tátovo zlato
Jako malý si Martin Fuksa představoval, že jednou bude hrát hokej za New Jersey Devils v zámořské NHL. Jeden hokejový zápas však paradoxně rozhodl o tom, že svou touhu být nejlepší přenesl do rodinného sportu – rychlostní kanoistiky.
Na vodě také jezdil odmalička, protože jeho táta Petr závodil a na soustředění bral i rodinu. Kanoistika je u Fuksových opravdu rodinná záležitost. Do tréninkové skupiny patří děda Josef a na druhé straně zase Martinův mladší bratr Petr. Jenže dlouho tomu tak nebylo, Martin se kanoistice věnoval jen příležitostně, bavil ho hokej. „Hrál jsem ho celou základní školu. Dal mi základy a naučil jsem se disciplínu.“
Jenže pak v roce 2006 sledoval, jak jeho táta na čtyřkanoi s Petrem Procházkou, Jiřím Hellerem a Janem Břečkou vyhrál zlato na mistrovství světa. A chtěl být úspěšný jako on. „Tehdy kopli loď do cíle a spadli do vody, takže jsme v létě dělali totéž a pořád končili ve vodě,“ vzpomínal.
Když došlo na to, že sporty začal kombinovat, trenér ho jednou nenechal v hokejovém zápase téměř nastoupit. A tak sebral věci a do hokejové šatny už se nevrátil. Titulů z mistrovství světa i Evropy má už spoustu. Trénuje v různých koutech světa. Přesto je nejradši stále v nymburské loděnici, o které říká, že je nejlepší na světě. „K vodě mě zlákala i parta kamarádů. Všichni si tykají, nikdo nic nehrotí. Líbilo se mi, jak jsme společně s klukama blbnuli a hráli fotbálek.“